V plné polní jsme se ve středu 16. října vydali bruntálským dostavníkem Transdev Morava na westernový západ. Ocelová barva mraků nad jesenickým hřebenem nás dobrodruhy neodradila.

Cesta do Janovic, za důchodcovské jízdné ve výši osmi korun, utekla rychle a pohodlně. Jen jsme netušili, že to bude jen první ze dvou světlých zážitků tohoto dne. Natěšení a klusem jsme zdolali, ten dle dispozic "osmiset metrový kousek", k bráně kempu Indiana. Někteří škarohlídi, neznalí fyzické odolnosti členů našeho spolku tvrdili, že úprk byl zaviněn přicházejícím deštěm. Tento FaceNews bude jistě vyvrácen v oblíbeném televizním pořadu ČT.  

S představou, že si zapráskáme bičem a prohlédneme La skalu, jsme vstoupili do westernového světa. Kromě opuštěného kempu po nájezdu indiánů, kteří zmizeli i se šéfem, nás přivítal jen déšť. Za zvuku vyzváněcího tónu mobilu, kterým se marně naše dočasná vedoucí snažila dovolat majiteli, nás déšť nepřestával ovlažovat další dlouhé minuty.

Jak již to v kovbojkách bývá, našel se i mezi námi kladný hrdina, který nás přemluvil k pěšímu stíhání padouchů. Vyrazili jsme směrem k Rýmařovu. Na konci každého pronásledování, je v dobré kovbojce salon. Zde nesl jméno restaurace Na růžku. S uraganem v zádech a za deště jsme zdolali tento 1 284 metrů dlouhý úsek velmi rychle. V teple salonu jsme plánované dobrovolné vstupné vložili do R-ozumně U-ložené M-ěny t-U-ristů. Tento nápad se nesetkal s odporem a čaj měl pořádné zahřívací grády. Byl to druhý a poslední světlý zážitek dne. Zbytek ušetřených peněz jsme darovali účastníkům, kteří vlivem rýmařovského uraganu odložili své zdeformované deštníky do popelnice před hospodou.

Těšíme se na další spolková dobrodružství.