A je tu popeleční středa (26.2.2020) na kterou vedení našeho spolku naplánovalo opět dobrodružnou horskou misi.

Místo již profláknuté bojovky využilo vedení maličké mezery v definici tohoto křesťanského svátku.  Aktivním googlováním totiž zjistilo, že nemusí jít během nastávajícího čtyřicetidenního půstu jen o odepření si masa, ale také zřeknutí se čehokoliv, co je v životě postradatelné, zbytečné nebo překážející. Na základě demokratických principů ponechalo na každém účastníku mise, aby si sám zvolil pro tento den půstu své individuální odřeknutí.

Část členů (čtyři) využilo tuto volbu ihned na zastávce autobusu.  Již na startu se zřekli svých jinak nerozlučných partnerů a misi hodlali absolvovat sami doprovázení jen smutkem po nepřítomném partnerovi. Další část (dva) zvolilo zřeknutí se i v době nastupující epidemie  COVID-19 porce čistého horského vzduchu a do pendlu na Ovčárnu nenastoupili. Někteří se zřekli piva a jiní obědvali místo řízku jen rajskou s masem maskovaným do podoby nic neříkajících kuliček.

Cílem dnešního horského pochodu se stala chata Barborka, která leží na jižním svahu nejvyšší hory Jeseníků, Pradědu. Na pochod se vypravilo jedenáct seniorských hrdinů. Po zkušenostech z minulé výpravy si všichni pochodníci odepřeli bufet v budově horské služby.  Počasí nám tentokrát bylo nakloněno. Dokonce i jindy bouřlivý vítr ztratil dech fascinován  vyřazujícím odhodláním naší pochodující skupiny. Cestu zpříjemnila i krásně zasněžená horská krajina zakončena občerstvením v tentokrát otevřené restauraci. Po malém občerstvení sestávající ze smrště velkých rumů decentně doplněných čajem jsme za silného sněžení a bez újmy vystoupili z pendlu v Karlově Studánce.

Před vstupem do rozehřátých sudů jsme naplnili prázdné žaludky dobrým jídlem v restauraci Džbán. Po rozloučení s menší polovinou výletníků, kteří si zvolili odřeknutí návratu mládí, se zbytek slastně ponořil do železité vody. Tento pocit jim nezmizel ani při o tři koruny dražší cestě domů neplánovaným autobusem.