virtuální výlet

Karanténa nás přišpendlila k domovu v duchu závěru básně Viktora Dyka „Opustíš-li mne, zahyneš”. Takže jsme museli pro plnění našeho klubového plánu využít moderní metody. Středa (26.3.2020) byla sluníčková a karanténní. V plánu sice byla klubovna a měsíc knihy, ale příroda nám zamíchala kvůli počasí a Koroňáku karty. Proto jsme malinko změnili plán. Místo zakázaného posezení v klubovně jsme vyrazili na virtuální výlet na Venušinu sopku. Stejně jsme to měli někdy v plánu.

Virtualita je vlastnost věcí a dějů, které materiálně neexistují, ale působí a projevují se, jako kdyby byly reálné. Jejím cílem je prezentovat fiktivní digitální svět. Virtualita umožní nahlédnout do vzdálených míst, aniž opustí naše sedinka židli u PC. No neber to při karanténě.

Proč právě Venušina sopka nad Mezinou? Pojí se s ní pěkná zeměpisná hříčka, kterou vyslovil bruntálský botanik prof. Diener, že na Sicílii pod sopkou Etnou je město Messina a u nás pod Venušinou sopkou je obec Mezina.

Pomocí zaslaného selfíčka nasedlo ve středu do virtuálního autobusu dle vyhlášky zadními dveřmi deset nejotrlejších členů našeho spolku. Zahaleni rouškami virtuálně vysedli těmi samými dveřmi na autobusové zastávce Mezina, U lomu. Po jednom virtuálním kilometru dorazili do přírodní památky Lávový proud u Meziny. Pak po krátkých virtuálních čtyřech kilometrech skončili výletníci v kráteru Venušiny sopky. Cestou tam i zpět se obohacovali na rozdíl od politiků jen zážitky z karantény.

Paráda dokázali jsme, že jsme nezničitelný tým.

Mapa

 

Jak trávíme karanténu

……  sedíme s Emilkou v rouškách, které nám ušila hodná dcera u okna a kromě čekání na napadení COVID-19tkou pozorujeme utichlý cvrkot na třídě Dr. E. Beneše. Brzo ráno okolo 9:00 SEČ Emilka prohodila: „To krásně svítí sluníčko. Mohla bych vyprat a pověsit ven prádlo. Ty zatím můžeš zamést po zimě dvůr!“
Právě jsem polykal kousek ranního rohlíku. Zaskočil mi. Emilka to vyhodnotila jako souhlas. Nehádám se s ní. Zametl jsem ten blbej dvůr a Emilka pověsila prádlo. Ten poklid v ulicích na ní zapůsobil tak blahodárně, že se ani nerozčílila, když ji praskly po zimě narušené prádelní šňůry.
Po této náročné ranní zábavě sedíme znovu v kuchyni a nabíráme spotřebované síly. Nemá smysl koukat na bednu nebo poslouchat opakovaná hlášení obecního rozhlasu. Jen tak lelkujeme. Čas si krátíme podobně jako tři veteráni z té známé pohádky. Plácačkou odháníme do domu proniknuvší jedince Koroňáku. Plácačku zhotovila Emilka z nano houbičky, kterou nám sehnala šikovná Martička. Plácačka na mouchy má totiž velké otvory a ty potvůrky tím proletí. Jistíme to občas panákem slivovice.

…..  mám od dcer zákaz jít ven, na tajno chodím se psem a s rouškou kterou mě vybavily. Doma mám nejdelší procházku na balkon a zpět. Nejvíc mě sere pes, který chodí stále za mnou, víří prach a já ho musím pořád utírat a vysávat. Když nejsem doma tak leží, chrápe a nežere. Je naštvaný když si sednu na sedačku, tam se hold oba dva nevlezeme. Zásoby jídla mám dostatečné a náš zásobovač Joža, kterým byl 2 x na misi v Kosovu má plné dvě ledničky a místnost kde jsem měla dříve šicí dílnu tak ta je vybavena regály a plná potravin, má dokonce i pytel zrní, ovšem nevím kde ho bude mlít. Z jeho zásob já bych žila minimálně 2 roky. Doufám, že tato situace pomine a můžeme se  scházet. Ještě, že jsme si užili ten bowling.

…….. Jarka má dvě roušky a každou jinou a já jen jednu, tak to je tím, že žena musí mít v šatníku vždy na výběr.

…….  seniorský „omezený“ čas trávíme hlavně domácími pracemi a pobytem mimo městské dění.

…….  bojuji nejen s viry, manželem a zajištěním stravy, ale pustila jsem se do šití roušek. Není to tak romantická záležitost.
V pondělí večer jsem nastříhala čtverce 20x20 cm, žehlila záhyby a v úterý se vrhla k šicímu stroji. Chudák určitě 2 roky stál nehybně v koutě. Už při vytáhnutí ze skrýše stolku se uvolnil celkem velký šroub, který drží hlavu stroje se stolkem. Dobrá, nasadila jsem. Musela jsem promazat, vyzkoušet stehy. UF, dobrý. Jedu první roušku. Samozřejmě pracuje zákon schválnosti. Trhá se nit, znovu musím navléknout. Umím to popaměti, brýle v podstat jen sedí, na nose. Jedu tedy dál, podaří se mi první rouška. Další problém po chvíli šití - v cívce není spodní nit. Protože se chystám šít a šít a šít, namotávám 4 cívky se světle modrou nití (té mám dost). Nasadím a až do 17 hodin sedím u stroje a šiju, bohužel jen 6 kousků. Ale bolí mě tak v zádech, že musím opravdu skončit.
Chystám si další materiál, probírám ručníky, utěrky a kousky plátna z prostěradel. Večer nastříhám další čtverce a zažehlím. Usínám vyčerpaná, ale s dobrým pocitem, ve 2 hodiny ranní.
Ráno vstávám v 8,30 hod. Nachystám snídani a už před 9. hodinou sedím u mašiny. Motor má nějaký divný zvuk. Chvíli šiju, ale nedá mi to. Zjišťuji, že motor nějakým záhadným způsobem nedrží pevně u kostry. Že bych tu mašinu včera strhala??? No, zkouším motor zezadu podepřít. Jde to, ale dře to. Nakonec spadne i řemen. No v rukách šít??? - to fakt nedám.
Mašinka je nemocná. Zajdu pro izolepu a omotám maroda kolem dokola. Hm, omotala jsem i místo, kam musí přijít "šťáva". Dobrý střih v potřebném místě, zasunutí kabelu a znovu přelepím. Mašina jede, nevrčí, šije. Mám nastříháno na 33 kusů roušek, všechny stihnu do doby oběda zkompletovat. Ohřívám brgul (bruntálský nebo bramborový guláš).
Nadechnu se a jdu do toho znovu. Objevila jsem zbytky látek po mamince (27 let už je nahoře) a chystám novou dávku.
Bude jich dalších 40. Musím však zase odpočinout. Vyřídím poštu na mailech, udělám si kafíčko a pak se pustím do žehlení. Obvolala jsem známé, zda nemají nějaký bavlněný materiál. Zatím slíbila jen jedna. Šít budu až zítra, protože v mé 13. komnatě není světlo a lampička u stoje je nedostačující.

……. máme velkou zahradu, stromy potřebují ostříhat. Muž stříhá a já uklízím větve. Tady roušku nepotřebujeme. Práce je dost a tak zatím ponorku nemáme.

…… já jsem raději před virem ujela na chalupu do Kunova. Tady mě nenajde.

……. od pondělí suplujeme učitele, bo  naše děti nám svěřily naše vnuky a tak si procvičujeme učivo 2 a 5 základky.

….. chodím jen kolem domu se psem a dnes jsem využila po 10 hodině nakupování v Penny. Syn mě zavezl a na to kolik tam bylo lidu jsme byli za 35 minut doma.