Je středa, 1. července 2020 (hurá prázdniny!!!), poledne a vydáváme se od autobusové zastávky Pod Kopřivnou směrem na Krátký potok.

Protože oblast horní Malé Morávky je považována patrioty, a to nejen místními, za skanzen sudetské zástavby, tak jsme si to také připomněli. Tyto domečky, s vysokými sedlovými střechami a malými okénky, poskytovaly bydlení místním dělníkům v rudných dolech, uhlířům milířů, i těm, kteří pracovali v lese. Věděli, proč stavět stavení, kde teplo v zimě zajišťuje nejen oheň v kamnech, ale právě velikost těch oken. Tady jsme v nadmořské výšce okolo 800 m.

Pro nové stavby chat dává obecní úřad podmínku, aby byly stavby zachovány v duchu sudetské zástavby. A co těch nových chat a penzionů tady je! My jsme pokračovali proti toku Krátkého potoka, cestu tady nám trochu zkomplikovali dělníci, kteří opravovali vodovod a odpady od chaty v lese, a my museli opatrně postupovat danou úzkou pěšinou až na odbočku doleva, čímž jsme se dostali na vrstevnici. Lesní cesta je příjemná, přecházeli jsme nejdelší a nejvybavenější sjezdovku v Jeseníkách a zjistili jsme, že lanovka vyváží cyklisty nahoru.

V létě sjezdovka slouží cyklobikům. No a je jich tu dost. Mají několik tras pro sjezd, takže pěší mají co dělat, aby jim nepřekáželi ve sjezdu.

Byli jsme svědky nepříjemného pádu dvou chlapců, věk tak 15 – 16 let.Sjezdovka je fakt prudká, vede lesem přes pařezy i kořeny, místy jsou zhotoveny můstky, ale také přeskakují „muldy“. Přes naši cestu ti dva projeli, přičemž ten první „vylítl“ z trati a jeho pád vypadal hrozivě.

Druhý chlapec se nejspíš po něm podíval, dostal smyk a s kotrmelcem spadl. Začal naříkat, běželi jsme k němu. Zjišťovali jsme, zda hýbe rukama, hlavou, nohy měl zkroucené pod sebou. Ten první k němu přišel, což se nám oddychlo, protože ukázal, že mu nic není. Ale druhý chlapec spadl na řídítka kola dolní části těla, měl bolestivé poranění, a tvrdil, že mu nic není. Přišel tam pán, který se jím začal zabývat, takže my jsme naši“první pomoc“ ukončili a pokračovali dál.

Cestou jsme obdivovali jesenické orchideje – vstavače, hadince a mochničky, ale těch kvetoucích kytek tam bylo dost. Horymír si nasbíral houbičky – lišky, růžovky i nějakého žluto-masého hřiba měl. Došli jsme na rozcestí Pod Vápennou, kde byl v přístřešku náš odpočinek a po chvílí jsme pokračovali kolem hotelu Kamzík a Moravice do Karlova a dále po chodníku do Malé Morávky na příjemné osvěžení Na kovárně, na pivko. Celkem jsme zdolali 5.3 km. Odjížděli jsme 15.26 hod. do Bruntálu. Byl prima den.