Koroňák  nám letos uzavřel cestování do tropických zemí, ale to bychom se nemohli jmenovat aktivní senioři, abychom se jen tak vzdali.

Tuto středu (23.09.202) jsme opět odmítli soutěžit v klubovně o vzájemné předávání co největšího virusového jedince koroňáka. Raději jsme vyrazili z klubovny ne do jedné jižní destinace, ale hned do pěti světadílů. Na této cestě jsme poznali nejenom liány, palmy, ale i stromové kapradiny a bambus.

Na vlastní nohy jsme zjistili, že získat informace o 7000 cizokrajných rostlinách je hodně těžká záležitost. Výsledek působení přemíry informací na mužský mozek je vidět na fotce. Pomník osvobození opravdu nesouvisí s osvobozením od prohlídky zbývajících 2000 druhů dřevin a bylin. Útěchou nám všem byla informace, že borovice osinaté z Arizony se dožívají dokonce vyššího věku než nejstarší člen našeho týmu. A to potěší.

Všechny tyto nezapomenutelné zážitky nám poskytla návštěva Arboreta v Novém Dvoře, které se zúčastnilo 16 členů a dokonce i dvě nečlenky. Doposud jednolitý výjezdní tým se po ukončené prohlídce a návratu přes Opavu bohužel rozdělil na skupinu s dobrým metabolismem, tedy hladovce a zbytek. Ten odjel nejbližším autobusem domů, aniž si dělal starosti, co seženou hladovci do trávicího ústrojí.

Záchranu hladovcům poskytla nově otevřená restaurace U bílého koníčka. Jejich marketingové heslo „JAK NÁS NEZNÁTE“ bylo pravdivé a vyvolalo u všech úžas. Trochu zklamání způsobil nešvar, točit malé pivo do velkých korbelů. Mezi členy se dokonce roznesla šeptanda, že šéfová se nejen za korbelem ztrácela, ale přiložit korbel k žíznivým ústům po vyčerpávajícím turistickém výkonu byl prý pro ni problém.

Návrat autobusem probíhal v duchu propojení generací, jelikož jsme si neuvědomili, že již nejsou prázdniny a Opava je město studentů. Dvojnásobnou radost z tak velké tržby zažil řidič autobusu v Bruntále, kdy náš tým předal generační štafetu dvaceti důchodkyním ze Šumperka, unaveným prohlídkou Bruntálského zámku.