Rejsa v dobové terminologii Spanilá jízda, bylo velké vojenské tažení husitů za hranice Českého království. Právě tento pojem u nás vzbudil asociaci spojenou se všemi středami tohoto a minulého měsíce. V našem pojetí však chápeme rejsu spíše jako tažení za hranice všedních dnů.

Dnešní tažení uskutečněné ve středu 3. 2. 2022 do Slováckého muzea v Uherském Hradišti bylo vedeno s myšlenkou dalšího neznámého poznávání. U většiny z nás se na číselníku věkového tachometru přibližuje trojčíslí 100 rychleji než bychom si přáli. Proto jsme chtěli zavzpomínat na již prožité vztahy žen a mužů. Hodlali jsme poznat na vlastní oči originální zobrazení lásky. Tu přitažlivost podbarvenou oslavou tělesné krásy i přirozenosti (nezaměnit s přirozením).

Nemůže tedy nikoho překvapit, že naším cílem byla Galerie Slováckého muzea a výstava světově uznávaného českého fotografa Jana Saudka. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve všech prestižních světových muzeích a galeriích. Byly vystavovány na více než 400 samostatných výstavách po celém světě. No nezhlédni to.

Prostě jsme v sobě objevili sklony k umění. Nejvíce se to projevilo u ženské části spolku. Délka času stráveného před autoportréty tohoto umělce, oděného jen do vlastní kůže byla nepřehlédnutelná. Nikomu z přítomných návštěvníků výstavy neušel jejich obdivný šepot o dokonale nastavené foto-cloně při zachycení jeho mužnosti.

Domácí muž jedné z nejvíce fotografickým uměním zasažené členky později vyprávěl: „Tak mne zase ze šetrných důvodů zanechala doma.“ sděloval se sklopeným zrakem svým přátelům. „Prý stejně budou v EU některá nepodstatná pohlaví zrušena. Nevím, jak se dozvěděla, že by to mělo být právě to moje? Já se přeci tak snažím! Ale kluci, ona večer před spaním tu velikost umění popsala s takovým zanícením. Na mne vám padla taková vina. Vůbec jsem si pak nevychutnal osvobozující spánek!“ vzrušeně hrnul svůj syndrom na zaraženě naslouchající okolí.

Skoro všichni naší členové jsou absolventi U3V. Jsou tedy navyklí vstřebávat velmi dobře nové poznatky. Důkazem je fotodokumentace z předávání pamětních listů (zde). Proto nikoho nezaskočilo ani to, že do cíle jsme cestovali bez použití metody SCO. Všichni si koupili jízdenky opravdu do předem určeného cíle. Jen jedné absolventce U3V bylo líto omylem zakoupené jízdenky do Uherského Hradiště z minulého týdne. Hodlala ji podstrčit nepozornému průvodčímu. Neuspěla. Nějaký ňouma vytiskl na její jízdenku dobu platnosti.

Dnes jsme při přesunu nacvičovali novou metodu spolupráce s předem vytypovaným konfidentem na neznámém území. Jako cvičební figurant byla jednohlasně zvolena dcera notoricky známé členky, prosazující svou rodinu čítající 20 švagrů. Dnes to doplnila i o dceru. Své úlohy se její dcera zhostila velmi dobře. Poskytla nám nejen navigační oporu, ale i jako správný stravovací důstojník vybrala příjemnou restauraci a cukrárnu, kde zapomněli po revoluci vyměnit ceník zákusků a kávy.

Malým zádrhelem bylo jen velmi silné rodinné pouto obou protagonistů.  Matka se své dcery a konzumace jejich dobrého vína nemohla nabažit. Nestihla vlak, který odvážel naše členky domů a vrátila se až druhý den. Stačila se však s několikahodinovým zpožděním zúčastnit čtvrteční schůzky tanečního kroužku. Hloubku jejich mateřského vztahu prozradil vinný špunt, který při vstupu do klubovny ještě svírala v pravé dlani (fotodokumentace zde). Tento předmět se stal prvním exemplářem právě založené muzejní sbírky z našich rejzů.

Jako vždy, každý náš proběhlý spolkový přesun kriticky hodnotíme i po jeho zakončení. Výjimkou nebyla ani tato kulturní událost. Ne všichni si zvládli dostatečně vštípit znalosti o přežití v dalekém neznámu. To se stalo osudným i jedné naší člence. Množství informací z ranního boje o uznání neplatné jízdenky zahltilo její skvělý mozek. Ten se pak zachoval stejně jako operační systém Windows provozovaný na PC z devadesátých let.

I zde se restart nepovedl. V mozkovně správně uložené heslo“ 5730 “ji sice pustilo k porcelánové míse, ale stěny kabinky z minulého století nepropustily signál GPS. Tak se stalo, že bez pomoci jejího chytrého mobilu zvolila členka při odchodu jiný východ než u kterého trpělivě a s porozuměním pro nastalé střevní potíže čekal zbytek výpravy. Nakonec jsme se všichni sešli ve vagonu 369, ve kterém zanechala na sedadle tato vystresovaná účastnice zájezdu zánovní igelitovou tašku v ceně 5Kč. Tímto žádáme poctivého nálezce, který případně navštíví náš web o její navrácení včetně obsahu.

Jinak se jako obvykle již nic podstatného neudálo a byl to jako vždy velmi příjemný den.

Více fotek zde