I když je počasí středního rodu tak se k nám dnes (10.6.2022) zachovalo ve stylu vamp herečky z prvorepublikového filmu.

Ještě ráno bylo tajemné plné mnoha protikladů a provokativní. Nabízelo kousek sluníčka, tmavost mraků a hrozilo i deštěm. Prostě bylo rozmarné a letošně své. Přesto peloton pro dnešní etapu vytvořilo na startu pět odvážlivců. Ve stoupání na Uhlířský vrch se díky intenzivnímu zapojení své stehenní svaloviny ještě rozrostl peloton o dvě cyklistky. Těchto sedm statečných vyrazilo na dříve lesem zarostlé úbočí hřebenovky mezi Měděným vrchem a Rychtářem.

Aniž jsme si to naplánovali, pomohli jsme zabránit pravděpodobně nepovolenému odvozu zbývajícího dřeva z tohoto revíru. Stoupali jsme krásnou, ale úzkou asfaltovou silničkou směrem do lesní části zvané Hvozdy. Najednou přerušil kvílení našich elektromotorků řev motoru sjíždějícího třítunového vojenského speciálu (hovorově nazývaného vétřieska). Rychle jsme vyhodnotili situaci a uznali, že pravděpodobně nemáme šanci to, co se šine proti nám vytlačit ze silnice a tak jsme disciplinovaně uvolnili cestu. Zapomněli jsme však na nepřekonatelnou vnitřní sílu naši šéfové, která jako vždy jezdí na konci pelotonu. Vétřieska nás pomalu a těsně míjela za nadšeného mávání pelotonu i dvou v kabince sedících osob. Mávání závozníka i řidiče fungovalo jen do okamžiku, kdy se oba soustředili na nepřehlédnutelné fluidum naší šéfové a přehlédli zatáčku, kterou jsme před chvilkou projeli.

Protivětrem dokonale vytvarované fluidum naší šéfové zabránilo řidiči otočit volant správným směrem. Tímto neznámým trikem a pomocí převrácené vétřiesky vyprázdnila šéfová všechno ručně naložené dříví do příkopy lemující tuto romantickou lesní cestu. Ona prostě vrátila dřevo, na místo kam patřilo. Ona je dokázal vytlačit ze silnice.

A nejen to. Působení jejího nadpřirozena dokonce přeměnilo námi očekávanou spršku hrubých a neslušných slov v nám neznámý východoslovanský dialekt. K našemu překvapení byl dialekt doprovázený i omluvným úsměvem. Došlo nám, že nám naznačují, že další pomoc od nás již není vyžadovaná. Proto jsme opustili toto místo nezapomenutelného setkání směrem k dalším adrenalinovým zážitkům.

Naším dnešním hlavním cílem byl pěkný sjezd pod Rychtářem, ze kterého se otevírá široké panorama Nízkého i Hrubého Jeseníku. Zde nás vamp počasí překvapilo zvednutím opony mraků skoro až nad horu Praděd. Tím umožnilo sluníčku svým svitem vymodelovat „Lomnicko-Tylovské“ údolí do úchvatné hry stínů a světel.  Dokonce toto krásné panorama obohatily i okolní louky svou vůní a celou paletou barev lučních květů.

Závěrečné pivečko konzumované v příjemném slunném podvečeru na zahrádce restaurace Farma, udělalo tu správnou tečku za opět krásným cyklistickým dnem.