Taky máte pocit, že za totáče byl leden snad nekonečnej? Letos to byl úplně jiný příběh – proběhl v takovém zkráceném režimu, že jsem se sotva stačil nadechnout.

Aby jste plně pochopili to, co jsme ten den prožili, musím se ještě jednou vrátit k té textilní metafoře, která je v nadpisu našeho dnešního vlogu. 

 Pondělí, úklid, odpadky v ruce… a zazvoní telefon. Emilka. „Oto, poslal jsi Irence pozvánku na středeční výlet?“ Pytlík zůstává na verandě, mobil mizí v chaosu a z obyčejného úklidu je rázem pondělní digitální past.

 Zatímco většina národa už bojuje s prvními chlebíčky, naše „úderná jednotka“ ve složení dvě tanečnice, šofér a já, muž s kamerou, vyráží do akce. Cíl je jasný: hotel Džbán v Karlově Studánce.