K publikaci „Prudnického příběhu“ mne inspirovala nedávná návštěva Prudniku a příběh básníka Harryho Dudy.

Rodina Harryho žila před válkou na polském východě (v tzv. Kresech) v historickém městě Bučač (dnes západní Ukrajina). Když v roce 1944 fronta postupovala na západ, rozhodla se rodina k okamžitému útěku. Jeho otec sehnal místo na korbě jednoho z ustupujících vojenských náklaďáků. Během chaotické cesty na západ se v prosinci 1944 narodil malý Harry doslova „na cestě“, v provizorním úkrytu kousek od Krakova.

V tomto příběhu jsem si uvědomil, jak jsou propojena zdánlivě vzdálená místa – polský Prudnik, náš Bruntál a jesenická Libina. Na pozadí dramatických poválečných dějin se zde protnuly osudy vykořeněných lidí, kteří v cizích domech po odsunutých Němcích museli zapustit nové kořeny.

V Prudniku polský básník Harry Duda vyrůstal obklopen věcmi těch, kteří museli odejít. Město v té době procházelo hlubokou proměnou: odcházelo původní německé obyvatelstvo a přicházeli noví polští osadníci (především vyhnanci z Kresů – z okolí Stanislavova a Tarnopolu). V Bruntále a Libině se odehrával podobný příběh. Právě do Libiny tehdy přicházeli volyňští Češi – reemigranti, kteří po generacích na Ukrajině a válečných útrapách hledali bezpečný domov. Mezi nimi byli i můj tchán a tchyně, kteří v těžkých poválečných podmínkách severní Moravy budovali nový život na troskách starého světa.

Tato mozaika vyhnanství a nových začátků by však nebyla úplná bez příběhu mých vlastních rodičů. Ti se do drsného bruntálského pohraničí vydali z úrodných hanáckých Morkovic na Moravě v roce 1945. Přinesli si s sebou odvahu a naději čelit neznámému prostředí. Právě v příbězích jejich životních cest se protnuly osudy podobných reemigrantů. Poslechněte si tento hudební vlog, který se snaží spojit paměť rodin z Prudniku, Bruntálu i Libiny v jeden lidský osud.