Vedení našeho spolku plní strategický cíl udělat z nás aktivní seniory ze všech sil. Po namočení některých hrdinů v sudech s teplou minerálkou nás tentokrát vyslalo do světa hraček.
Navozené vzpomínky na dobu bez internetu, sociálních sítí a mobilu mělo naše mozkové buňky přimět k vytěsnění pocitu sešlosti a tím doplnit horkou minerálkou napnutou kůži i o myšlení připomínající dětský věk. Již se stalo zvykem, že omlazovací mise je vždy provázená silným sněžením. Letošní zima nabídla tento přírodní úkaz zatím jen dvakrát. Ke cti vedení spolku to byly právě poslední dvě středy. Nerudný řidič autobusu, kterého poklid a krása zasněžené krajiny nepřenesla do naší dobré nálady, vykopl naší jedenáctku ve středu 5.2.2020 krátce po deváté hodině z autobusu na zastávce Nové Heřminovy. Každá naše omlazovací kůra obsahuje vždy nějakou pěší vložku a ani dnes tomu nebylo jinak. Po krátkém pěším přesunu nás v soukromém muzeu hraček přivítala jeho majitelka paní Ludmila.
Svět hraček z dob našeho mládí nadchl přítomné dámy. Dva testosteráky, kteří po boku svých manželek dobrovolně souhlasili s návštěvou, tento ženský svět nečekaně překvapil. Nejvíce byl překvapen starší z nich. Vyrůstal totiž bez výchovy jakékoli sestry. Jeho jméno není uvedeno, i když ho nosili čeští králové (zákon o ochraně osobních údajů). Sice si z vojny pamatoval, že něžné pohlaví nenosí trenýrky, ale hračky v podobě malých umělých lidí, kterým přítomné dámy něžně a roztomile říkaly panenky, ho šokovaly. Svědkové pod přísahou uvedli že, tvrdil své ženě: „Opravdu jsem si s takovou pannou nikdy nehrál."
Po necelé hodince naše výprava opustila skoro teplé prostředí muzea. Mise pokračovala mrazem a sněžením v dalším pěším přesunu do vzdálené hospůdky Clondike. Pro urychlení pochodu místo nevhodného použití nátlaku nebo zbytečného přemlouvání rozšířilo vedení spolku motivační zprávu ve znění: „V hospůdce bude k dispozici gáblík.“ Za doposud čerstvých vzpomínek na dětství jsme přesun zdolali tempem pubošů opouštějících školu po vyučování. Trasa byla o hodně kratší než k sudům a proto byla zakončena půlhodinovým mrznutím na schodech restauračního zařízení. Všichni si s pochopením vyslechli ujištění naší šéfové, že mráz mladou duši nespálí. A měla pravdu. Po otevření vyhřáté místnosti jsme konzumovali s chutí nejlepší svařák ve svém důchodovém životě. Vynikající oběd pak zaplnil naše žaludky až do další snídaně.
Třešničkou na dortu této mise byl test s názvem „Najdi si svou zastávku HD". Hospůdka je totiž situována mezi dvě zastávky HD s časově rozdílnými odjezdy. Informace o tom, že autobus na vzdálenější zastávce jede o celých 15 minut dříve, než autobus přímo od schodů do hospůdky, rozdělila doposud soudržný tým na dvě skupiny. Nedočkavci návratu k domácímu pohodlí zvolili zastávku vzdálenější. Ti méně zdatní v pěších přesunech zvolili sice pozdější odjezd, ale nástup do autobusu přímo ze schodů hospůdky.
Výsledek testu dopadl k příjemnému překvapení vedení spolku skvěle. Autobus od schodů hospůdky za huronského smíchu méně zdatných odjížděl o celých 15 minut dříve a to právě když nedočkavci klusem zdolávali trasu na vzdálenou zastávku. Méně zdatní si svou minutu porážky vychutnali od promrzlých nedočkavců při příchodu na jimi zatracovanou vzdálenější zastávku. Konec dobrý všechno dobré. Nic nás nemohlo rozdělit. Naše skupiny se opět spojily. Při nadávání na informační šum vypuštěný obsluhou hospůdky přicestovali do Bruntálu společně. Zlí jazykové sice tvrdili, že pravá příčina prohozených odjezdových časů byl dobrý svařák a ne touha po týmové spolupráci. Účastníci i vedení spolku však vědí své.
Mini Muzeum hraček a kočárků Face Book
