Dnes 15.7.2020 v 14:00 se u pošty Bruntál 3 stal zázrak. Jeho slovní popis bude navždy vytesán do nejvyšší tufové stěny starovulkánu Uhlířský vrch.

Oproti předpovědi některých pesimistů totiž bylo slunečné počasí. Na této vycházce se sešlo i nejvíce účastníků vycházky. Zázrak spočíval však v tom, co permanentní vycházkáři doposud nezažili.  Kromě standartních aktivních seniorek se vycházky zúčastnilo překvapivě i 6 (slovy šest) mužů. Některé přítomné dámy dokonce žily v přesvědčení, že mužská populace aktivních seniorů je jen fake news šířené médii, která jsou seniorkám nepřátelské. Jaké bylo pro ně překvapení, že na tyto živoucí bytosti se mohou nejen dívat, ale je i obdivovat.

Čtyři zázrakem zrození hrdinové totiž použili své vlastní nohy pro přesun na čtyř kilometrovou vzdálenost do cílové hospody. Avšak i zbývající dvě živoucí bytosti mužského pohlaví si zasloužily obdiv přítomných seniorských dam. Zvládli náročnou cestu do cíle s nohou na automobilovém plynovém pedálu, aniž by si odpočinuli.  Google uvádí, že takto namožená noha je horší než rýmečka. Dámy v cíli nadšeně vzdaly čest všem šesti mužným seniorům za jejich impozantní výkon.

Naše cesta vedla tentokrát jen spodní částí známé historické aleje.  Křížovou cestu k baroknímu poutnímu kostelu na Uhlířském vrchu jsme po demokratickém hlasování vynechali. Těch pár jedinců co tuto část aleje s námi ještě letos neprošlo, jsme demokraticky přemluvili aby nás následovali.

Zkratkou po asfaltové silnici a po polní cestě jsme vystoupali do pozůstatku kráteru sopky, který je centrem přírodní památky Uhlířský vrch. Tato čtvrtohorní sopka je sice jednou z nejmladších sopek na našem území, ale dnes je již vyhaslá. Soptila naposledy zhruba před 1,7 milióny let. Nebylo proto třeba procházet kráter v azbestových oblecích. To umožnilo několika hladovým jedincům otrhat všechny plody na ovocných stromech lemujících tuto sluncem zalitou cestičku. V této činnosti rozšířené i o sběr jahod pokračovali senioři až do cílové hospody. Bruntálský deník sice uvedl zprávu, že po 500-tech letech napadla nečekaně sarančata plody místních zemědělců, ale my, účastníci seniorských vycházek, jsme proti nepravdivým zprávám imunní.

Po vstupu do lomu sopečné tufy otevřeného v 19-tém století, jsme obdivovali až 30 metrů vysoké lomové stěny. I když tato část sopky je od Bruntálu vzdálená vzdušnou čarou jen 2,5 km, ne všichni naši seniorští vycházkáři toto místo znali. Proto jsme ještě sestoupili do malého bočního kráteru a pak se přemístili pro mnohé z nás neznámou zkratkou na Záhumenní cestu, která nás zavedla do netrpělivě očekávané restaurace Farma.  

Naši dva vycházkáři potlačili bolest otlaku od plynového pedálu a protože za žádných okolností netrhají partu ani dnes nezklamali. I oni včetně manželek, přijeli společně s námi, blátošlapy zavlažovat hrdlo dobrým pivečkem.  Unaveni čtyřmi kilometry, obdařeni zážitky a někteří i puchýři, jsme se vrátili z Farmy domů autobusem.