Opět sedíme ve vláčku, který uhání naším oblíbeným směrem na Olomouc. Za okny se míhají notoricky známé železniční zastávky.
Cestování po kolejích se již u nás mění v nezvladatelnou závislost. Tak, jak se pro závislé na pervitinu ujal název narkomani, u nás se pro část členů našeho spolku účastnících se vlakových rejzů ujal název vlakomani.
I dnes ve středu 2.3.2022 praktikujeme naši oblíbenou metodu cestování kolejovou dopravou s názvem SCO. Jsme však „Aktivní senioři Bruntálu“ a je nám vlastní kreativní myšlení. Právě při tomto vlakovém přesunu jsme doplnili používanou metodu SCO o další inovativní prvek. Abychom bez nepředvídatelných zádrhelů odjeli z bruntálského nádraží vlakem v 10:37 SEČ, byla již v 7:10 SEČ vyslána na ještě studený a skoro temný peron ranní dobrovolná průzkumná hlídka. Jejím úkolem bylo zjistit, zda jsou opravdu natažené koleje jižním směrem na Olomouc. Provedený průzkum byl doplněn i ověřením v kanceláři přednosty stanice, zda vlak 10:37 jede do Olomouce opět přes Valšov.
Tyto informace byly okamžitě chytrým telefonem předány šéfce. Nebýt tohoto vyzvánění, tak by její blbý budík, pes i ona mohli ještě dvě hodiny spát. Přerušený ranní sen vyprovokoval šéfku k rázné reakci. Poslala telefonistu do.. a domů k doplňujícímu spánku. Jelikož se tato inovace cestovní metody SCO v následující praxi osvědčila, byl změněn její název na BSCO (buzerace, start, cíl, obrat).
Tradičně jsme v bodě „O“ na olomouckém vlakovém nádraží přestoupili na vláček, jehož kolejová trakce směřovala zase zpět na sever do obce Bohuňovice. Další malou inovací BSCO v místě obratu bylo fasování hodnotné a chutné stravy ve formě hanáckých koláčků. Toto logistické překvapení zajistil syn jedné naší členky. Snad i další členky našeho spolku mají také syny, co budou něco rozdávat v místech příštích BSCO. Již teď se těšíme.
Dlouhou chvíli vlakového cestování jsme si každý krátili představou blížícího se vodního ráje, který je součástí cílové obce Bohuňovice. Těšíme se na příjemné relaxování za inzerované vstupné. Reklamní slogan totiž na webových stránkách místního wellness nabízí vstupné, které v žádném případě nezruinuje rodinný rozpočet. A to se vyplatí.
Příjemné snění najednou přeruší šéfka slovy: „Přátelé, v cíli naší cesty mám pro vás kromě velké dávky zdraví i velké překvapení.“ Sborově přemlouváme šéfku, ať aspoň naznačí. Nenaznačuje a tak se ještě více těšíme.
Konečně, malé trhnutí celým vagonem ohlašuje cíl naší cesty. Jsme tu. V cílové železniční stanici nás čekalo další malé překvapení. Byl jím společný kamarád několika členek z mladší doby životní (nezaměňovat s dobou kamennou). V naší 16-ti členné výpravě byl testosteron zastoupen jen jednou šestnáctinou. Proto 15 něžných polibků spontánně pokrylo odhalená tělesná místa našeho nic netušícího vítacího kamaráda. Milou atmosféru narušila jen menší genderová nespravedlnost, která zasáhla nelíbajícího člena výpravy. Avšak drsná povaha tohoto chlapa mu umožnila se s tímto příkořím po pár hodinách vyrovnat. Dle vyjádření jeho manželky již žádným dalším duševním stresem netrpí.
Naše kroky z nádraží rychle směřovaly do wellness s názvem „Centrum zdraví“. Počet členů řítících se k pokladně vyvolal po dvouletém covidovém půstu pozdvižení, které se jistě zapsalo do obecní kroniky a pamětníci ho budou dávat k dobru v hospodě ještě hodně dlouho. Účastníci, kteří se nechtěli mačkat v bazénu, zvolili raději upevnění svého zdraví inhalací borové vůně ze skleniček borovičky v nedaleké restauraci Borovice. Koupající se účastnice zájezdu i po ponoření do bublinek vířivky vzbudily padnoucím střihem svých plavek nevšední zájem u místních pánů (foto dokumentace zde). V bazénu jsme byli všichni hrdí na naši šéfku. Snad jako jediná totiž oslnila ve společné sauně jednoho saunového pána natolik, že si spolu povídali dokonce i o svých příbuzných. Jedině co jsme šéfové zatím „nežrali“ bylo její oznámení, že ten další pohledný muž procházející se okolo bazénu je její bratranec.
Ovšem ten řízeček v nedaleké restauraci objednaný šéfovou jsme žrali, až nám za ušima boule naskakovali (foto dokumentace zde). Stejně na tom byl i zdravě „zinhalovaný“ zbytek výpravy, ke kterému jsme se připojili. Poslední chutné sousto doplnilo ohlášení šéfové. „Tak milé dámy a testosteronová menšino jdeme se podívat na to očekávané překvapení. Nic tak nepodpoří naše zdraví jako malá procházka po dobrém obědě!“ dodala s tajemným úsměvem. „Jistě přemýšlíte jak tak malá obec, která má jen 2 500 obyvatel může provozovat tak příjemné wellness. Určitě jste si také položili otázku, jak to dokázali? Tak na to vám odpovím velmi přesně. Spočívá to v tradici osobností, které byly přivedeny na svět v této obci. No a my se teď půjdeme společně podívat na některá místa jejich zrození. Bude to taková malá exkurze do hluboké historie, kdy i hnědé uhlí bylo biomasou!“ ukončila nekompromisně příjemné zažívání šéfová.
Jelikož historické znalosti šéfové nabídly dvě místa vhodná k navštívení, rozdělili jsme se na dvě skupiny. S potlačovaným nadšením pochodovala větší skupina celých 800 metrů ulicí 6. května. Někteří místní dokonce kontrolovali kalendář, zda je opravdu březen a ne květen. Po uklidnění, zpoza záclon sledovali nevěřícně neznámý dav.
Za pouhou půlhodinku se před námi objevil zajímavý dům s popisným číslem 87 (foto dokumentace zde). Šéfová nás postavila do houfu před malou dřevěnou branku. Než se stačila ponořit do historie této zajímavé nemovitosti, ozval se za brankou ženský hlas: „Tak už jsou tady, táto!“ záclonka v pootevřeném okně se malinko odhrnula a propustila zklamaný mužský hlas: „No ale nejsou to ti snědí mladí muži vhodní na práci. Ty co ukazovali nedávno v telce. Jen samé ženské a ani nemají Hidžáb.“
Vrozené organizační schopnosti naší šéfové brilantně vyřešily nastalou napjatou situaci. Nám vysvětlila, že se v tomto domě narodila. Novým majitelům nemovitosti, že zde nehledáme ubytování ani šálek horké kávy. Majitelka a bývalá sousedka rodičů naší šéfové ji po uklidnění dokonce i poznala.
Nastalou pohodu nakonec doplnily i informace druhé části naší výpravy, která se vrátila z návštěvy jiné historické destinace. Jednalo se o zajímavost spojenou s životem naší členky (foto dokumentace zde). Ta je známá tím, že ve všech místech, které navštívíme, má nějakého švagra. Dnes se spokojila jen s místem narození své maminky v této obci.
Konec dobrý všechno dobré. Mohli jsme se poučeni a zdravím kypící vrátit do Bruntálu.
Více fotek zde
