Dnes 18. května 2022 jsme se rozhodli navštívit málo známé vodní dílo nazývané v miloticko ‑ oborňáckém slangu Gabčíkovo.

Projektant těchto tří vodních nádrží se při hledání jeho názvu inspiroval podobou svého návrhu s vodním dílem Gabčíkovo – Nagymaros na Dunaji. V jeho původní stavební dokumentaci je sice uveden název  Miloticko – Oboros na Smrčínském potoce, ale nehezký a zároveň nečeský název se naštěstí v obcích Milotice a Oborná mezi místní komunitou neujal.

Pro zdolání vzdálenosti z Bruntálu do cíle výpravy jsme zvolili kombinaci hromadné dopravy a vlastních nohou. I když bylo dopředu známo, že se na trase nevyskytuje žádné restaurační zařízení, sešlo se v autobusu 16 odhodlanců ochotných podstoupit alkoholovou abstinenci během šlapacího spalování kalorií.

V době motorizovaného přesunu proběhlo podrobné vysvětlení, že „Milotice III“ není třetí z pěti zastávek v obci Milotice nad Opavou, ale jde jen o název čtvrté zastávky, kde budeme vystupovat. Instruktáž slavila úspěch a opravdu jsme vystoupili na správné zastávce a mohli vyrazit na trasu.

Dle dostupných historických pramenů nechal naší startovací obec založit Milota z Dědic a odtud plyne i její dnešní název Milotice. První zmínka o obci pochází z roku 1288. Kudy tehdy vedla v obci cesta značená zelenou turistickou značkou, si již bohužel nikdo z nás nepamatoval. Proto jsme museli bez pozvání majitele nově vznikající nemovitosti zamířit přímo přes jeho motouzem ohraničený stavební pozemek k první viditelné zelené turistické značce.

Po překonání v pořadí již druhé překážky jsme pokračovali bez dalšího přerušení voňavými loukami až k okraji bývalého lesního porostu. Mírnější stoupání úbočím kopce Kraví bouček nezamezilo nikomu v konzumaci kyslíku a proto jsme v pohodě dorazili k hlavnímu cíli naší cesty.  Dle mapy se měl cíl nacházet na paloučku hluboko v  romantickém za totality vysázeném lese. Zjistili jsme, že ve skutečnosti byla cesta k vodnímu dílu opravdu obklopená mnoha paloučky. Tyto napodobeniny paloučků však vzniklými neromantickou těžbou zbytků suchého porostu po totální žranici kůrovce.

Přesto nám poslední palouček přikrytý krásně zelenou a sluncem zalitou loukou nabídl úchvatný pohled na pohádkový dřevěný srub. Voda v několika vodních nádržích byla cudně ukryta pod vodními rostlinami. Toto místo bylo jak stvořené pro malý odpočinek a pořízení fotodokumentace naší výpravy. Pohoda vyzařovaná okolní přírodou přemluvila nejmenovanou účastnici k prvnímu porušení abstinenčního předsevzetí. Dojata nabízenou pohodou nechala kolovat opravdu vynikající slivovičku. Po tomto bohulibém činu jsme museli vyvinout opravdu velkou vůli k rozpohybování dolních končetin a zdolat druhou polovinu naší cesty do obce Oborná. 

Budiž dík další nejmenované obyvatelce cílové obce, která zachránila Obornou před potupným přejmenováním na Suchánkov. Na jejím pozemku došlo již podruhé k porušení našeho abstinenčního předsevzetí. Pomocí jedné basy piv přeměnila tato obyvatelka svou výstavní stodolu na útulnou oborňáckou hospůdku. Zde jsme v pivní pohodě zakončili naše cestování a za opětovného použití hromadné dopravy jsme se vrátili spokojeně do svých domovů.

Více fotek zde