Je tu opět cyklo pátek. Na startu osm cyklo turistů. Všichni pod cyklo helmou cudně skrývají natěšený výraz. Někteří, tedy převážná většina, je tu letos poprvé. Malé školení o dodržování pravidel. Nadšeně si odsouhlasujeme, že nejsme závodníci. Jsme jen důchodci radující se ze života a ze zvýšeného důchodu. Školení je zakončeno zákazem předčasného odchodu na zahrádkářské práce.

Nezbytný pohled na oblohu. Dnes by to šlo.
Nezbytný pohled do mobilního radaru. Dnes by to šlo.
Nezbytný dotaz na kyčelní kloub. Dnes by to šlo.
Kdyby ne to by bylo zase KECŮ.
Vyrážíme.

Hravě překonáváme první stoupání směrem na Mezinu. Zrychlený pohyb vyvolaný výkonem elektromotorku vytváří příjemný vzduchový vánek kolem našich těl. Toto ovlažování doplňují i vzduchové proudy vytlačené řadou míjejících automobilů. Je krátce po 14:00 a to znamená, že nastává posměnová automobilní špička. Následující sjezd k okraji obce Mezina si užíváme. Krajina ozářená zvláštním sluníčkovým svitem se tváří přívětivě. Před námi se objevuje bobří zátoka našeho bruntálského moře. Vodní hladina je cudně pokryta neprůhlednou mlhou připomínající obrazy holandských mistrů šestnáctého století. Bude to krásný výlet.

Pohodu najednou narušuje něco vlhkého o velikosti pingpongového míčku. Nezadržitelně to dopadá na naše těla. Že by se ptáček rozhodl zbavit obsahu svých malinkatých střev? Další již hustší dopadání těchto zvlhlých tenisových míčku nám napovídá, že se buď jedná o útok ptáků z hororového filmu Alfreda Hitchcocka, nebo o nějaký nepříjemný přírodní úkaz. Další minuty nás přesvědčují, že za B je správně. Jedná se totiž o začínající překvapivý letní deštík. Deštík se mění během pár sekund v déšť a ten velmi rychle v obrovskou průtrž. Osvěžující vyprázdnění menšího nebeského bazénu na naše maličkosti nás kupodivu netěší. V promočováni našeho šatstva kamarádsky pomáhají i boční vodní proudy rychle jedoucích automobilů. Záchranu vidíme v odbočení na most klenoucí se nad zátokou Slezské Harty. Úzká lávka nás řadí do aleje barokních soch jako od Matyáše Bernarda Brauna. Vytváříme bruntálský Karlův most. Rozdíl je jen v uměleckém pojetí díla. Místo připomenutí kultu budoucího světce sv. Jana Nepomuckého je tato výzdoba tvořena z osmi převážně do žlutých pláštěnek zahalených bytostí. Takto sousoší silně připomíná slet promoklých slepic.

Nezdolné odhodlání k pokoření dnešních čtyřiceti kilometrů se minutu od minuty mění v tupé pohledy na obrovské proudy vody čeřící vodní hladinu. Po opláchnutí dalšími sto litry vody naše sousoší již nepřipomíná nic z drůbeží či jiné živočišné říše. Vyjádřený umělecký dojem se mění v podobu wehrmachtu proudícího od Stalingradu do Sibiřského zajetí.  Dochází k rozpadu cyklo kolektivního ducha. Polovina asfaltem neošlehaných nováčků potupně nasedá na kola a bez bázně se zařazuje do kolony kropících automobilů. Spolu s nimi míří zpět k domovu v domnění, že takto alespoň ušetří za vodné pro po etapovou očistu kol.

Zbývající tvrdé jádro také ukončuje barokní ozdobu mostu. Nebere zřetel na pochvalné pohledy projíždějících řidičů hodnotících umělecký dojem sousoší. Rozhodne se dát přednost hospodskému rumočaji před mokrým uměním. Nasedá na kola a vydává se po cestě připomínající řeku Moravic nebo letošní německá videa ze Severního Porýní. Cíl cesty je jasný. Nejbližší restaurační zařízení.

Sotva vystoupali na kótu 599 tyčící se nad hladinou přehrady, šokoval je další nadpřirozený jev. Mávnutím kouzelného proutku veškerý liják zmizel a sluníčko postupně vysoušelo svými teplými paprsky promoklé tenisky, dresy a dokonce i promočené spodní prádlo naší šéfové. V Razovské restauraci nikdo nevěřil jejich vyprávění o této nedaleké přírodní katastrově. Jediné vysvětlení tohoto jevu, na kterém se přeživší cyklisté shodli, bylo podezření, že muselo dojít k tajné smlouvě s počasím. Přivoláním tohoto nečekaného přírodního jevu se pravděpodobně někteří účastníci snažili omezit spalování kalorií na minimum. Takto, aniž by se nezúčastnili, zamezili zbytečným KECŮM.